Dlouho jsem nic nevytvořil a proto jsem se rozhodl, že si zadám úkol. Na Flickru jsem založil set Daily Photo a za každý den do něj přidávám jednu fotku (daný den vyfocenou, nikoliv vloženou). Začal jsem 10.4. a vydržel až dodnes (tuším s jednou vynechávkou, ale pššš), čili si myslím, že už se můžu pochlubit.
O motýlím efektu nebo taky efektu motýlích křídel slyšela poprvé od svého dědy. Byl to zajímavý a vcelku inteligentní člověk. Škoda jen, že se ji většinu jejího života snažil odstranit nebo aspoň zmrzačit.
Rozběhla se. Viděla před sebou síť nití, ze kterých byla spředena realita. Pohybovala se v ní s jistotou starého moudrého pavouka. A občas pomohla realitě, aby se vydala po té správné niti.
Právě v tom to bylo. Dějiny neměnily velké události, ale ty malé. Motýlí křídla, když se to nazve básnicky, ale daleko od pravdy to nebylo. Události fungovaly stejně. Stejně jako když mávnutí křídel způsobí jinde uragán. Přesolená kaše, hořký čaj, špatné slůvko ve špatné větě. Státník škobrtne a oponent toho využije. Velitel zaspí kvůli típnutému budíku a armáda prohraje. Pak už vás neučí, že státník měl špatnou náladu a budík nezazvonil. Učí vás jen, že zvolily toho druhého a o tragické porážce. Příčina je ale v té drobnosti předtím.
Zastavila se na rohu ulice. Sledovala předivo reality. Taková křižovatka se právě blížila. Vešla do davu a něžně rukávem zavadila o procházejícího úředníka.
„Pardon.“
Úředník se na ni na vteřinu ohlédl. To je ta vteřina, o kterou mu ujede metro, kvůli čemuž přijde pozdě do práce. Jeho šéf tak nebude čekat, že ho někdo vyruší. A tak ten úředník odhalí plánovaný prodej firmy, ke kterému nedojde, což způsobí ...
Zatočila se jí hlava. Stávalo se to, když koukala moc daleko dopředu. Podstatné bylo to, že jste nemuseli vykolejit metro. Vzpomněla si na tu dětskou básničku, kdy kvůli špatně okovanému koni prohrála země válku.
... a to všechno jenom tak, pro jediný podkovák ...
Jenže ona mohla jít dál. Mohlo to být třeba kvůli mouše v kovářově dílně. Kůň byl neklidný a kovář mu po úporném boji, který s ním svedl prostě už nedokázal nebo zapomněl zatlouct poslední hřebík. Anebo to bylo ještě úplně jinak.
Ale na to teď není čas. Byla snovač. Snovač reality a ta nečekala. Musela jít do obchodu a koupit si poslední dva rohlíky dřív než paní Brownová, která z toho asi nebude mít moc radost, ale díky jejímu rozhořčení bude objevena bomba před obchodem, která ...
Něco se jí otřelo o tvář. Zlatavý motýl mířil ke slunci a celý se jen blyštil.
... a paní Brownová právě položila rohlíky do košíku ...
