Končícímu podzimu

Chtěla bych chodit potichu
jako kočka
slyšela bych kapky deště jak hrají
jako zvonkohra.

Polibky rozbřesku

Vyhladovělá noc pozvolna tráví sebe sama čekjíc na polibek rozbřesku. Prastará fascinace svítáním.
Duše se koupe v šeru nadcházejícího dne, venku mží. Po sychravých ulicích chodí sychraví lidé, na sychravé deštníky jim drobně mrholí šedomodrý splín. Z praskajícího zesilovač do světa zní operní hlas. Asi mezzosoprán. Nevím.
Den pomalu sílí, nadechuje se. Chytá milióny duší za šedavé vlasy a táhne je vstříc jejich vlastním okamžikům.
Pokaždé, když pohlédnu ven, kousek mně tam zůstane. Napořád.

Jemný vánek jinovatkou voní,

když svítání v nový den se kloní.

Přemýšlím, zda nový den je víc než tichá noc,

zda chladné jitro opět zabije svou vlastní matku,

zda láska je víc, než jen ranní vánek

či mám jí v duši jenom na památku.

Jé houba

Letos byla úroda vskutku mimořádná.

ČTVERO ROČNÍCH ČTVRTÍ

Září září vstříc příemnému říjnu,
jenž připravuje příchod lezavému listopadu.
Listopad vystele stůl pro strnulý prosinec,
který prosí konec roku o nový den chladného ledna.
Leden donutí nadejít úmorný únor,
který vrátí krásu roku vřelému březnu.
Březen se přenese přes zavření zimních dveří
a dobyde nový dubnový den.
Květen vykvete květem věků k čarovnému činu,
jenž vyčeří včerejšky čirým červnovým večerem.
Červenec z černé noci nakonec vyčaruje radši sen,
a proto srpen prostorem
prostoupí až v prvý zářijový den.

X-Garden

Tohle je hodně uleželá záležitost. Pořád jsem doufal, že to nějak originálně zpracuju, ale nevím vlastně ani moc jak by to mělo vypadat, takže to bude muset zůstat v surovém stavu. Myslím že i tak to není zlý.