Lehké chvění v konečcích prstů

Lehké chvění v konečcích prstů
když dotýkám se nebe
Stromy pláčou štěstím své pestré listí
Paprsek sluneční, tisíceré tenké nic
mne unáší, duši čistí
Jemný klid

Lehké chvění v konečcích prstů
když dotýkám se temnoty
Stromy nahé jak naše tajné pocity vnitřní
Paprsek sluneční jen letmo tušený
to tisíceré tenké nic
I jemný klid má svůj rub a líc

Drobné dopoledne

Drobné dopoledne!
Nedělní, sluneční, jsme stále skuteční či již jen sami k sobě neteční? Jen ročník nad ročník přibývá když otevíráme slunečník nad našim vlastním pískem..
Tak pořád máváme na kolemjdoucí lístkem, jež na věčnost platí pouze a my v naší slepé touze myslíme si, že životem nás vede?
A nebe začíná být opět trochu bledé.