Pořádnej Fofr

A zas rok ten tam. Ani nevím jak se to stalo.

Přistání

Drobná ochutnávka současné tvorby. Pokud se to teda počítá jako tvorba. Víc fotek občas dám na Flickr.

Dáreček (The Gift)

Nějak mi vznikla trocha volnýho času. Toť vše. Je to v rozlišení 1024x768 a seru na to abych dělal i jiný. Po novým roce si hodlám pořídit širokoúhlý elcédéčko, takže možná něco přijde potom.

Básnické sympozium

Vzhledem k tomu, že Peníkovský sad urodil letos opět úctyhodné množství švestek, bylo na 26. - 28. 9. 2008 vyhlášeno povidlení. Letos bude spojeno s básnickým setkáním, takže jste-li lační kultury, nebo si chcete pošramotit zažívací ústrojí, jste srdečně zváni. Podrobnosti na webu galerie Arcus.

Po Japonské stezce

Dovolím si předložit další sólo fotku. Je bída, že jsem už leta nevytvořil žádný kloudný soubor. Pár nápadů jsem měl, ale na realizaci nedošlo. Tak je to ostatně i s mými nefotografickými projekty. Už se mi jich válí doma ve stavu předkonstrukční amorfnosti snad desítka a akorát přihazuju stále další. Jediné dva soubory, se kterými jsem spokojen, jsem nafotil ještě na škole (pravda, tehdy jsem měl na takové věci mnohem víc času) a oba mám teď narcistně pověšené doma na zdi. Aspoň že se sem tam podaří nějaký solitér a že mám Rajskou Situaci, která tyto kousky ochotně vstřebá. Tohle je nějaká odrůda turistické značky nalezená nedaleko Peníkova. Snad stezka Česko-Japonského přátelství, či co...

Magor 2003

Už je to tu zas. Tlačí mě studijní povinnosti, a tentokrát ještě více než obvykle, a tak mě nenapadá nic lepšího, než cpát na RS něco, co jsem sem chtěl dát už dávno. Tentokrát mě čeká obhajoba bakalářky (cca za 4 hodiny) a pak odpoledne státní bakalářská zkouška. To co mě tentokrát přimělo k aktivitě jsou fotky od Muzzyho z Magorova festivalu, ročníku 2003. Tady jsou:

Dědictví

Zdědil jsem krabici plnou různých filtrů. Praktický využití pro ně nemám, ale jsou pěkně barevný a dělají mi radost. Budu si je šetřit jako materiál na své projekty a taky si z nich asi udělám brejle. No není život krásnej?

Kozí radosti

Tohle je jedna z hodně starých fotek. Časem se chystám dodat ještě pár dalších archivních kousků.

Good morning, coffee-cow

Ani nemám co dodat. Snad jen abychom při tom cestování časem neusnuli.

Cestovatel časem

Viděno za předním sklem stroje času Volkswagen T3. Připomíná mi to smutný fakt, že můj vlastní stroj leží coby hromada součástek po bednách, zatímco mé více než rok staré nadšení pozvolna vyprchává.

Tohle

... je fakt síla.
Nalezeno na Peníkovském pódiu po výstupu kapely, která podle Booly vyřvávala "Mrkve! Mrkve!" a ráno se dozvěděla od očitých svědků že to bylo "Incest! Incest!"

Big Sur

Od mé návštěvy Kalifornie sice již uběhly téměř tři roky, přesto, anebo právě proto, jsem se konečně dokopal ke zveřejnění fotoreportu mojí návštěvy Big Suru, návštěvy inspirované knihou Konfederační generál z Big Suru od Richarda Brautigana. Z ní jsou též citované pasáže.

"Kolem projela dvě auta. V jednom seděli mladí lidé. Dívka byla hezká. Nejspíš vyjeli hned ráno z Monterey a předtím si dali obrovitou snídani na autobusovém nádraží. Nějak to ale nešlo dohromady.
Proč by vlastně měli snídat na autobusovém nádraží? Čím víc jsem nad tím dumal, tím méně pravděpodobné mi to připadalo. V Monterey se dalo jít na snídani na mnoho jiných míst. Řada z nich byla daleko elegantnějších. Z toho, že jsem kdysi posnídal na autobusovém nádraží v Monterey, se rozhodně nedalo usuzovat, že tam chodí na snídani celý svět."

Carmel General Store, jedna z posledních výsep civilizace a jediný slušný místo na stopa
"Já ještě nikdy nebyla na Big Suru, řekla Elaine a sledovala okýnkem ubíhající krajinu. Rodiče se odstěhovali do Carmelu, když jsem chodila na vejšku na Východě."

a začátek území, kterýmu se říká Big Sur
"Radši jí řekni, ať si udělá vejlet na Měsíc, a ty že odjíždíš na Big Sur vykoupat si duši ve volnosti a svobodě kojotího tábora. Pověz jí, že budeš mít ve srubu tucet kamen, v kterejch se topí whiskou, dokud celý nebe nezamrzne."

Dude's home / Dude's cat n°1

Dude's cat n°2 / Lee Mellon, poste restante, Big Sur, California

Dude's gerden / Dude's cat n°1 again

Srub, ve kterym je určitě tucet kamen a jedna rozebraná motorka / Dude's cat n°2 again
"Hlavu vzhůru, ty blboune! Ještě pořád tu je starej Lee Mellon a srub, co na tě čeká na Big Suru! Je to dobrej srub. Stojí na vysokým útesu přímo nad oceánem. Jsou v něm kamna a tři skleněný stěny. Ráno koukáš přímo z postele, jak to dělaj mořský vydry. Vysoce poučné!"

Dude and his dog n°1 / Good morning radio and harmonica blues jam

Dude's gerden with Pacific Ocean hidden in fog
"Šel pak na zahrádku natrhat něco zelenýho na salát. Vrátil se s melancholickým výrazem v obličeji. Na zahradě je králík, řekl.
S obrovskou dávkou sebeovládání jsem is urval od úst slovo Alenka; nejprve od úst a posléze z mysli. Opravdu jsem chtěl říci: Copak, Alenko, snad nemáš strach?, ale přinutil jsem se přijmout skutečnost, že pět nábojů je nenávratně pryč."

Dogfriend's asses / Dude a jeho kamna
"To se ví, že jsou. V každým je tucet kamen."

Buddha

Pacific ocean hippie guitar jam / Coast n°1

Coast n°2 / Hippie camp

"Tabákový obřad Lee Mellona měl zhruba tento průběh: když mu došly cigarety a všechny běžbné způsoby, jak přijít k tabáku, vypadaly beznadějně, vydal se do Gordy. Protože neměl na tabák peníze, šel pěšky řekněme po té straně silnice, která byla nejblíž horám sv. Lucie, a hledal vajgly; všechny, které našel, ukládal do papírového pytlíku.
Někdy narazil na shluk vajglů připomínající kruh hřibů v začaovaném lese, ale jindy se musel za jedním vajglem táhnout celou míli. Když potom konečně nějaký našel, zazářil mu obličej v šestizubém okouzlení. V jiných zemích se tomu říká úsměv.
Občas, když někdy ušel i půl míle bez jediného úlovku, padla na něho hluboká deprese z představy, že už nikdy žádného vajgla nenajde, že dojde až do Seattlu, pak se dá směrem na východ a dorazí do New Yorku, měsíc po měsíci bude prohledávat okraje silnice, ale nikde se žádný vajgl nevyskytne. Ani jediný a to bude konec Amerického snu.
Do Gordy to je pět mil. Tam se Lee Mellon otočí a vrací se po druhé straně silnice podél oceánu zpátky. Hluboko pod ním vyhazuje Pacifik své odpadky na útesy a pobřeží. Kormoráni přehazují vzduch svými křídly a obdobně takto zpracovávají Tichý oceán i velryby a pelikáni."

"V rybníku tu hrozně kvákaj žáby. Píšu to při lampě, protože tu není elektřina. Vedení končí pět mil odtud a podle mýho je to úplně to nejlepší, co mohlo udělat. Kdo by ostatně stál o elektřinu."

"Časová smyčka to asi nebude, řekl jsem, když jsme se přiblížili a uviděli dvojici reflektorů, zabořených jako fantastické háky do nitra hory, a malého mužíčka s velikou sekyrou, který kácel stromy a narovnával je na auto.
Auto vypadalo jako prales, z něhož se řinulo světlo, jakoby někde uvnitř vězel měsíc či odtud vypouštěli rachejtle."

"Byla zde hliněná stěna a dřevěná stěna a ještě skleněná stěna a žádná stěna, čistě vzduchový prostor vedoucí na úzkou pěšinku, která částečně obtáčela žabí rybník a potom pokračovala napříč kaňonem přes prkno, které se prohýbalo jako křídla aeroplánu z 1. světové války"

"Řekni tý svý buchtě, ať si udělá vejlet někam na Měsíc, a koukej přijet s tou whisky. Nalovíme si škeble a vychčijem se ze skály. - Srdečně Lee Mellon"