Odlesky duší

Plynouí řeka mění odlesky světa

v tajuplnou píseň času

Že každá láskyplná věta

pozbývá svoji krásu

když míjí se milujícím uším

Však v duši otevírá nové světy

v nichž další krásně věty

srdce tuší...

Taky milujete hypermarkety?

Safron procházela mezi regály. Byl to jeden z těch megaobchodů, kde koupíte všechno od hader přez toaleťák a vysavač až po chleba. Jediné, co chtěla, byl právě chleba. Bloudila už značnou chvíli mezi regály a směrovací cedule, kterými se snažila řídit, ji vždy zavedly jen hloub do toho pekla. Zuřila.

Á...pečivo – cedule jí ukazovala za roh. Poslechla ji i tentokrát a ocitla se v sekci jogurtů. Zaklonila hlavu, zařvala jako zvíře zahnané do kouta a dřív, než ji stačil zřízenec zastavit, vymetla na zem celou polici jogurtů ve skle. Nasupený a vyděšený pomocník v mundůru obchodního řetězce se k ní obezřetně plížil.

Obrátila se k němu: „Kde tu máte chleba?“ Mluvila pomalu a zřetelně.

Smrt v jejích očích zabránila zřízenci říci cokoli jiného než: „T-támhle...“

Otočila hlavu. Velká cedule hlásala do všech stran: pečivo. A hned pod ní se skvěly křupavé bochníky chleba.

„Děkuji,“ procedila mezi zuby, sebrala dozlatova vypečený chleba a prošla kasou bez placení. Prodavačka neměla odvahu nic namítat.

Vida, pomyslela si Safron, občas stačí se jen klidně zeptat...

Nocí života

Jsem můra lapená v světle domovní lampy

starého činžovního domu.

To světlo je můj svět, nemůžu ven, nemůžu zpět

jinam než k světlu tomu.

Tik ťak tik ťak... časový spínač osvětlení

odpočítává vteřiny mého zářícího vězení.

Cvak. Tma. Svoboda. Než opět někdo vypínačem rozžne mojí celu.