Narozeni JK

Ve stáji bylo sice celkem teplo, zato však i příšerný smrad. Dlouhé zástupy otrapů už s večerním chladem značně prořídly a nyní poslední pastevci rozpačitě pokládali své dary na hliněnou podlahu stáje. Jiní, šikovně schovaní mezi obdivovateli nenápadně probírali hromadu a ukryté v různých částech oděvu si odnášeli drobné cenné předměty. Muž si toho sice všiml, ale nechtěl kazit atmosféru a navíc těch pár zlodějíčků nemohlo udělat nějakou velkou škodu. Žena byla úplně vyčerpaná, ale stejně jako muž chtěla i ona držet efekt až do konce.
Kráva esteticky naaranžovaná do levé části scény a držená na nohou jen díky mužovu charisma, na něj nyní zkroušeně pohlédla a zvedla ocas. Muž ji však probodl krátkým zuřivým pohledem, takže ocas zase nenápadně spustila a začala nervózně přešlapovat.
Konečně se vzdálil i poslední návštěvník, odnášejíc zcela nepokrytě stříbrnou kadidelnici. Muž krátce zauvažoval o možnosti ho zastavit a úlovek mu sebrat, avšak potom co si všiml, že je to kněz, který ji donesl před slabou hodinou, a který ses ní zřejmě nemohl rozloučit, si to rozmyslel. Dveře chlíva zůstaly otevřené do nehostinné temné noci, kterou probleskovalo světlo ohňů z návsi. Zde byly naraženy sudy vína a piva, na rožních se pekly kusy zvířat a vše nasvědčovalo tomu, že oslavy se potáhnou, dokud se vesničané udrží na nohou.
Muž přirazil dveře, zajistil je závorou a opřel se zády o jejich uklidňující hmotu.
"No konečně jsou ti burani pryč." ulevil si nahlas. Vtom jeho pozornost upoutala ubohá kráva, vrhající jeho směrem prosebné pohledy. "Jo." zavrčel, "Už můžeš. jen si posluž." Zvíře si úlevně oddechlo a znovu zvedlo ocas. Někde od jeho zadních nohou se ozvalo zděšené kvákání a kachní rodina se rozběhla hledat čistší místo kamsi do stínů v rozích chléva.
Žena se mezitím doploužila dozadu, kde zakopla o jehně a svalila se do slámy. Nevšímala si vyděšeného bekotu a téměř okamžitě usnula.
Muž se shýbl k darům pro jablko. Potom se za vyděšeného kdákání darovaných slepic odebral k ženě. Posadil se vedle ní do slámy a zamyšleně ji pozoroval. Jak se mu to teď jevilo, bude lepší odsud vypadnout co nejdříve a nepozorovaně. Pokud možno ještě během zítřejší kocoviny. Jen co vyprchá prvotní nadšení, ozvou se staré předsudky proti svobodným matkám. Takže s sebou vezmou přenosnější a cennější část darů a ztratí se dřív, než se jejich původní majitelé rozhodnou, že si je vezmou zpátky, a usadí se někde v klidu, kde by si za prodané dary mohli postavit skromný příbytek a snad i malou truhlářskou dílnu.
Dožvýkal jablko a hodil ohryzkem po starém oslovi, který ho pozoroval s téměř vychcaným výrazem. Ten si jen pohrdavě odfrkl, rozdrtil ohryzek kopytem a vydal se prozkoumat jedlou složku darů.
Poslední mužova myšlenka, než upadl do bezesného spánku byla, že jestli tady zůstane celý ten zvěřinec přes noc, tak se budou ráno válet po krk v hovnech. A taky že ano